Sparťanské kopačky začal obouvat už ve 13 letech, nechyběl v žádné reprezentační mládežnické kategorii a brzy trénoval ve společnosti Chovance, Haška, Straky, Skuhravého a dalších vynikajících fotbalistů. „První fotbalové krůčky jsem dělal v Baníku Stochov. Při jednom utkání ve Vlašimi si mě vyhlédla Sparta, a protože táta i děda byli jejími velkými příznivci, tak nebylo co řešit, vydal jsem se po jejich cestě. Něco úžasného byl pro mě už první žákovský zápas ve sparťanském dresu, natož pak tréninky s prvoligovým mužstvem,“ vzpomíná Jirka.
V roce 1987 se v utkání s Nitrou dočkal své ligové premiéry a hned nato i oslav mistrovského titulu. „Když jsem nad hlavou držel trofej pro mistra ligy a na krku se mi houpala zlatá medaile, tak to byl pro mě úžasný zážitek. Kdepak by mě tehdy napadlo, že tuto obrovskou radost budu prožívat ještě třináctkrát,“ usmívá se při tomto ohlédnutí.
Brzy se stal pilířem středu obrany, vynikal poziční hrou, dokázal být platný i v ofenzívě a nebezpečný v koncovce. „Mezi mé nejlepší spoluhráče patřili Jozef Chovanec a dále pak Tomáš Rosický, který i při svém mládí už patřil k vynikajícím fotbalistům. Mým nejkrásnějším ligovým zápasem bylo derby na jaře roku 2000, v němž Slavia vedla 1:0, ale potom pětkrát skončil míč v její síti a nádherná pátá tečka dokonce zbyla na mne. Z cizích hřišť bych mezi nezapomenutelné zařadil především duel na stadionu Slovanu Bratislava v roce 1991, v němž jsme zvítězili 3:0, což vlastně rozhodlo o našem titulu, protože tento špičkový slovenský tým skončil v konečné tabulce jen bod za Spartou,“ pamatuje si jubilant.
Svou stopu zanechal i v evropských pohárech. V Poháru mistrů a navazující Lize mistrů posbíral 68 startů, v Poháru vítězů sedm a v Poháru UEFA devět. „Dva nejlepší zápasy z mezinárodní scény jsou z nultého ročníku Ligy mistrů v ročníku 1991/1992. Ten první jsme tehdy proti skvělému Olympique Marseille vyhráli na Letné 2:1 a postoupili do semifinálové skupiny. V ní jsme pak doma porazili slavnou Barcelonu a v celkovém hodnocení obsadili nádhernou třetí příčku,“ zdůrazňuje tento triumf.
Za svého dlouholetého pobytu ve Spartě mu však pokaždé do smíchu nebylo. Mezi nepříjemná období patří z roku 1986 působení neoblíbeného trenéra Jána Zachara, později zdravotní problémy s achilovkou i dvě operace kolena a začátkem roku 1999 přeřazení do „béčka“ s navazujícím hostováním v Liberci. Zápas doslova s krutým verdiktem je z podzimu roku 1998 na Letné s favoritovaným Dynamem Kyjev v předkole Ligy mistrů. „Po senzačním vítězství 1:0 na jeho půdě jsme v odvetě byli velice blízko k postupu. Tři minuty před koncem za stavu 0:0 přišel na hřiště Gabriel, aby vyztužil obranu. Poslední střelu vyslal na naší branku legendární Ševčenko, Poštulka míč vyrazil, ale nešťastně na koleno vracejícího se Gabriela a míč se dokutálel do sítě. Byl to strašný psychický úder, který negativně poznamenal prodloužení i penaltový rozstřel. K postupu do Ligy mistrů chyběly jen vteřiny,“ zklamaně připomíná tento zlý osud.
V roce 2003 se Novotný vydal na zahraniční angažmá do Kazaně. Po návratu působil ještě v Mostu, Ružomberoku i v pražské Dukle, kde v roce 2009 uzavřel svoji hráčskou profesionální kariéru. Získal trenérskou licenci, která mu umožnila dál pokračovat ve fotbalovém životě. „Posledních pět let jsem šéftrenérem fotbalové akademie ve Vestci, což je obec v okrese Praha západ. Máme šest družstev mládeže a mými svěřenci jsou především dorostenci. Zároveň ještě patřím do sestavy dospělých, kteří hrají v I.A třídě. Současná situace vinou pandemie koronaviru je pro nás více než nepříjemná, mládežnické centrum je uzavřené. Jen si moc přejeme, abychom se brzy zase všichni mohli sejít. Platí to samozřejmě i na jedenáctku sparťanských internacionálů, jejíž dva sjednané zápasy už byly zrušeny a otazník visí i nad dalšími,“ dodává sparťanská legenda.
Sparta přeje Jiřímu Novotnému všechno nejlepší k padesátinám a hodně štěstí a zdraví do dalších let!
