Slavná derby minulosti

Premiérové derby, které hned vyvolalo kontroverzní reakce. Hned od samého začátku se to mezi Spartou a Slavií mlelo. Na Císařskou louku se tehdy přišlo podívat jen málo diváků, většinou známí samotných hráčů, ale byli tu i novináři. Toto první derby probíhalo v rámci turnaje čtyř pražských klubů honosně nazvaného „Národní zápasy mužstev kopaný míč cvičících“, jenž uspořádal Český Sculling Cercle, původně založený pro podporu veslařských soutěží.

Kromě Sparty a Slavie se turnaje účastnili studenti Akademického gymnasia pod názvem ČFK Kickers a tým AC Praha. K derby nastoupili slávisté v červenobíle půlených košilích s červenou pěticípou hvězdou, sparťané v černých trikách s velkým bílým S na prsou. Hráči obou týmu měli boty až nad kotníky, které velice zdánlivě připomínali kopačky. Z dochovaných svědectví víme, že se nejednalo o utkání, které by nabídlo příliš fotbalové krásy či šance.

Sparta sice vstřelila branku, jenže rozhodčí utkání Josef Rössler-Ořovský ji po závěrečném hvizdu odvolal. „Rozhodl jsem se tak po rozjímání o všech okolnostech té střely,“ píše se v kronikách při vzpomínce na tento první kontroverzní moment vzájemné rivality. Premiérové derby tak skončilo remízou 0:0. Sparťané verdikt přijali, ale z turnaje odstoupili.

K druhému oficiálním derby došlo po dlouhých jedenácti letech. Během této doby se mužstva vzájemně obviňovala, kdo komu poslal výzvu k utkání, kdo ji nepřijal a kdo jak odpověděl. „Sparta, jak víme, jen marně o střetnutí se Slavií usilovala. Slavia, jak víme taktéž, o to ani moc nestála. Byly chvíle, kdy mohla nad Spartou vyhrát velmi snadno. Byly však i chvíle, kdy nechtěla riskovat,“ píše se v knize Železná Sparta.

Došlo k tomu tedy až v říjnu roku 1907 a hrálo se na hřišti Slavie, kam se přišlo podívat na utkání přes čtyři tisíce diváků. Za jasného favorita byli považováni domácí. Když rozhodčí již ve čtvrté minutě vyloučil sparťana Čulíka a přeběhlík Josef Bělka poslal sešívané do vedení, nikdo o jejich výhře nepochyboval. Jenže sparťanský střední útočník Karel Hradecký na konci prvního poločasu vyrovnal a ihned po změně stran strhl vedení na stranu Sparty. Ta následujících čtyřicet minut bránila, Slavia dobývala. A nakonec se ji to povedlo. V poslední minutě vyrovnal svým druhým gólem v zápase sparťanský odchovanec Josef Bělka. Pro sešívané byla remíza 2:2 zklamáním, pro sparťany úspěchem a pro diváky velké překvapení.

„Sparta vděčí krásnému svému úspěchu nadšení mužstva, což není možno říci o hře Slavie,“ napsalo tehdy České slovo. O měsíc a půl později přišla na řadu odveta, kterou ovládli sešívaní poměrem 9:1. Pěti góly se o to postaral odchovanec Sparty Bělka, jenž se do Sparty o další tři roky později znovu vrátil.

Toto utkání bylo milníkem v derby pražských „S“. Hrálo se na hřišti Sparty na Letné, ovšem v místech, kde později působil tým SK Smíchov. V sestavě rudých najdete opět odchovance Josefa Bělku, který v minulých letech svými góly trápil sparťanskou obranu i fanoušky v dresu Slavie. V historii derby je tento zápas důležité zejména pro sparťanskou obec. Letenský tým totiž zaznamenal svou historicky první všemi uznávanou výhru.

Velmi výrazný podíl na tom měl Jaroslav Mysík, jehož činovník Karel Ledvina získal z Teplic a tento fotbalista se ve vzájemném utkání postaral o „vygumování“ nejnebezpečnějšího hráče soupeře – Jana Hoška. Druhou klíčovou postavou byl střední útočník Václav Pilát, jehož báječné kličky a sóla byly předpokladem k nebezpečným útokům. A všechny tři branky nakonec skutečně padly po akcích Piláta. Postarali se o ně Josef Bělka a Jan Vaník. Za Slavii se trefil pouze Bohata.

„Sparta, jež postavila nejsilnější team, jaký kdy měla, team, jenž je na vrcholné výši své výkonnosti, hrála dokonale, jak v celku, tak v jednotlivcích bezvadně, zejména pak útok, jenž opíraje se o naprostou vyspělost technickou, hrál stylem právě anglických amatérů, spojoval všechny vlastnosti, jež na hráčích prvotřídních požadujeme,“ napsal po zápase časopis Sport a hry. Začala éra Železné Sparty!

Jedním z velkých vítězstvím bylo i to červnové z roku 1923, které sledovalo dvacet tisíc diváků a bylo pro ně nádhernou podívanou. Podnikavá firma Bayer a spol. tehdy vypsala k této události tipovací soutěž. První cenou pak byl „slušivý sportovní oblek“. Tipovací lístky vážily dohromady 15 kilogramů, z toho jedenáct kilo lístků obsahovalo tip 3:1 pro Spartu. Jen jedna desetina soutěžících věřila ve vítězství Slavie.

V tomto utkání se loučil brankář Peyr se Spartou i s vrcholovým sportem, Janda hrál jeden ze svých posledních zápasů, Pilát slavil v předzápase v dresu rezervního týmu svůj 450. zápas. Dost důvodů k tomu přijít na slavné derby. Sparta v utkání vedla 1:0 a 2:1, hosté poté otočili skóre na 3:2 ve svůj prospěch, aby sparťané následně vstřelili čtyři branky v řadě a divoká přestřelka nakonec skončila výhrou letenského týmu 6:4. Bylo to poprvé, kdy Sparta vstřelila svému úhlavnímu rivalovi šest branek.

Co se týče tipovací soutěže, tak nebylo potřeba žádného zdlouhavého losovacího aktu. Výsledek 6:4 totiž uhodla pouze jedna jediná osoba – čtrnáctiletá dívka. Po dvou gólech vstřelili Josef Sedláček a Jan Dvořáček, po jedné přidali Karel Koželuch a Ferdinand Hajný. Za Slavii se trefili Vaník, Čapek a dvakrát Štapl.

Byl to první zápas hraný už za okupace, za protektorátu. I přesto bylo hlediště Slavie vrchovatě přeplněno, masy lidí se vlnily a mačkaly, desítky diváků padaly do mdlob, tisícovky smolařů osiřely za branami. Slavia tehdy do zápasu vstupovala coby vítěz Středoevropského poháru a podzimní ligy v roli favorita.

Letenský tým před tím na začátek jarní části ligové sezóny vyhrála 11:2 nad Libní, 8:1 nad Náchodem a servítky si nebrala ani ve slavném derby. Pomalé a bezradné posunování míče v podání Slavie na Spartu nestačilo. Po dvaceti minutách hry vedli sparťané brankami Říhy, Nejedlého a Seneckého 3:0. Ve druhém poločase ještě přidal dvě branky Zeman, který tak dovršil vítězství 5:0 na půdě odvěkého rivala. Sparta nikdy před tím neporazila Slavii o pět branek. V ulicích Prahy byly k vidění zdeptané i rozjasněné tváře. Slavisté mlčeli a trpěli, sparťané zářili a řádili.

Letenskému týmu tleskali diváci, novináři zase chválili. „Takový výkon se vidí jen málokdy. Mužstvo Sparty tvořilo jednolitý celek, bijící se s elánem a s rychlostí, jež zanechávala hráče Slavie v roli přihlížejících statistů. Byla to živelnost, která spolu s technickou a taktickou dokonalostí poskytla ukázku klasické kopané. V mužstvu rudých nebylo jediné slabiny. Bouček dokonale znemožnil Bicana, Říha byl k neudržení, Nejedlý hrál lišácky a Senecký obětavě,“ psalo se v tehdejších novinách.

Před vzájemným zápasem, které neslo označení 117. derby pražských „S“, nebylo z pohledu ligové tabulky, co řešit. Bylo to poslední kolo nejvyšší soutěže, Slavia vedla tabulku o tři body a sparťané už nemohli skončit na hůře, než druhém místě. Přesto, hrálo se o hodně. O prestiž, o hrdost, o radost vlastních fanoušků. Slavia měla letenskému mužstvo, co vracet. V předchozí sezóně totiž prohrála oba zápasy se skóre 2:9. Bilanci si ovšem nevylepšila.

Na letenský stadion se vměstnalo čtyřicet pět tisíc diváků, kteří byli v obrovském horku zvědaví, co jim oba týmy předvedou. Během jedné minutu krátce po startu zápasu střílí gól Zmatlík s Kokšteinem a Sparta vede o dvě branky. Hlouček nadšených fandů začne skandovat „deset, deset“ a v mžiku se přidává polovina hlediště. Hosté snižují brankou Pajkrta, ale do přestávky ještě skórují Ludl a Hronek a do kabin se jde za příjemného stavu z pohledu rudých.

Slavia v druhém poločase byla lepším mužstvem, ale z protiútoku jim zasadil pátou ránu svou druhou brankou v zápase Zmatlík. Ovšem sešívání se nevzdali a dál bojovali. Hned po rozehrání skóruje znovu Pajkrt a gól na 2:5 je uznán i přesto, že rozhodčí Běták nezapískal, protože nemohl najít píšťalku. Na konečných 5:3 z pohledu Sparty stanovil ještě parádní střelou z dálky Holman, ale tři body zůstaly na Letné.

„Sparta a Slavia se zase jednou zjevily v čele přeborů. Ale není přebor jako přebor. Zatímco Sparta vedla přebor republiky, Slavia byla bez bodové ztráty první v krajském přeboru. Tak veliká byla v roce 1952 propast mezi oběma někdejšími mocnáři naší kopané. A nejen formální, ale i co do faktické výkonnosti a střelecké potence,“ píše se v knize Železná Sparta.

Dochované zprávy o utkání Poháru míru a přátelství výše uvedené řádky vše jasně dokazují. Sparta totiž nedala v derby Slavii žádnou šanci. První poločas ještě skončil remízou 1:1, ale bylo to především vinou sparťanských fotbalistů, kteří neproměnili řadu vyložených šancí. Druhý poločas už ale sešívaní nedokázali vzdorovat hráčům v rudých dresech. Slávistický brankář Kabíček lovil míč ze sítě během čtyřiceti pěti minut hned sedmkrát.

Po třech brankách Preise, dvou Hejského přidali po jednom gólu také Pazdera, Borovička a Kouhout, a Sparta si tak připsala nejvyšší vítězství v historii vzájemných střetnutí. Jen pro úplnost dodáváme, že za Slavii vstřelil jedinou branku Čapek. Ani jeden z klubů tehdy nevystupoval pod současnými názvy.

Jedno z nejvýznamnějších derby pražských „S“ v historii. Ani ne tak kvůli výsledku, ale především kvůli tomu, že oba kluby po dlouhých letech nastoupily k utkání pod svými názvy, tedy s „S“ na začátku. Toto zářijové derby vysílal přímým přenos rozhlas, stejně tak i televize, hrálo se na Strahově a bylo vyprodáno více než týden před utkáním. Padesát tisíc diváků. Největší návštěva v dosavadní historii derby.

Před zápasem lid i novináři sledují plnění sázky. Sparťan Pavlíček nevěřil, že Slavia postoupí zpět do první ligy, což se nakonec stalo, a tak musel slávistu Pacáka odvézt na trakaři ze Smržovky v Jizerských Horách až na Strahov. Lidé je po cestě zdravili, smáli se a byl překonán světový rekord v dálkové jízdě na trakaři. Trvalo jim to devět dní.

Stotřiašedesáté derby pražských „S“. Sparta byla favoritem, ale tuto úlohu nezvládla. Slavia byla podle tehdejších novinových zpráv lepším mužstvem, živelnějším a hrála s větší chutí. „Sparťanský národ v hledišti přezíral snaživou kombinatoriku sešívaných a čekal už jenom, kdy se rudí pistolníci rozvášní,“ píše se v Železné Spartě. Do vedení poslal Slavie přesnou hlavičkou Píša, prudkou střelou vyrovnal Mráz, aby další hlavičkou znovu zajistil vedení Slavii Veselý. Deset minut před koncem vyrovnal na konečných 2:2 precizní střelou z úhlu Tomáš Pospíchal. „Objetí, hromobití, detonace, peklo. S remízou jsou spokojení všichni.“

„Favorit s rozklíženou obranou.“; „Favorit sťat na Letné.“; „Tradice derby je neúprosná.“; „Sparta na Letné zbavila Slavii kouzla.“; „Tradice žije a na Letnou se vrátil fotbal.“ Takové titulky mohli najít čtenáři na začátku dubna před čtyřiceti lety v tuzemských novinách. Sparta totiž na Letné před zraky osmadvaceti tisíc diváků porazila odvěkého rivala 4:1, když o svém vítězství rozhodla třemi góly již v prvním poločase.

Před nadšené diváky přivedli na hřiště své týmy kapitáni obou týmů stejného příjmení – sparťan Bohumil Veselý a slávista František Veselý. Veselejší byl hned od úvodního hvizdu letenský kapitán. Běžela teprve druhá minuta a slávistický brankář Stárek poprvé vytahoval míč ze své sítě. Hostující Mareš totiž chybně reklamoval ofsajd, čehož využil sparťan Čermák, který poslal rudé do vedení 1:0. Ještě do přestávky přidal branku kapitán Bohumil Veselý a penaltu proměnil Urban penaltu po hraní rukou ve vápně. To bylo těsně před přestávkou a v brance sešívaných už stál brankář Zlámal, jenž vystřídal Stárka.

Hosté se zmohli na korigující branku deset minut před koncem zápasu, kdy se prosadil po rychlém průniku přes Melichara. Jenže pět minut koncem přišel další penaltový zákrok a druhý pokutový kop proměnil opět Urban. „Slavia, toto mužstvo letošního jara, ověnčené čerstvými vavříny z deklasování Slovanu, bylo doslova umučeno v ligovém derby svým dávným rivalem, Spartou,“ napsala tehdy Mladá Fronta. V pořadí 184. derby pražských „S“ tak ovládli letenští hráči, kteří udělali velkou radost všem příznivcům rudých barev.

Bylo to dobré derby. Především zásluhou Sparty, která se svým tradičním rivalem neměla soucit a zaokrouhlila počet výher nad Slavií na padesát a počet zápasů, ve kterých nastříleli sešívaným pět a více branek, na deset. Sparta byla od začátku aktivnější, pohyblivější a celkově fotbalově lepší. Slavisté založili svou hru na soustředěné obraně a dlouho jim tato taktika vycházela. Do přestávky tak branka nepadla.

Nápor mistra se ale stupňoval, červenobílí vypadali již během druhé části první půle trochu zakřiknutě, problémy jim dělal především Stanislav Griga, který měl nejvíce šancí v prvním poločase. Ale po přestávce se do toho hoši v rudém opřeli ještě víc. Po hodině hry padl první gól z kopačky Tomáše Skuhravého první gól, když „Bomber“ vymetl šibenici. O deset minut později přidal ten samý hráč druhý gól a během další desetiminutovky se trefili ještě Griga a také Vítězslav Lavička. V poslední minutě svou druhou trefou v zápase stanovil konečné skóre 5:0 Stanislav Griga. Demolice dokonána.

„Slavia se po druhém gólu zhroutila. Tak vysoké vítězství jsem nečekal. S narůstajícím skóre si hráči mohli dovolit hrát fotbal pro diváky a potěšit je i dalšími góly,“ hodnotil toto slavné vítězství tehdejší trenér Václav Ježek. Sparťanská euforie byla pochopitelně veliká, neboť se už léta nestalo, aby derby mělo tak jednoznačný průběh a skončilo pro odvěkého rivala takovým debaklem a fotbalovou lekcí.

Derby plné překvapení. Novinové titulky hlásaly, že v Edenu „Bomba vybuchla ještě před výkopem.“ Co tím bylo myšleno? Bylo to jedno z největších překvapení v historii všech derby pražských „S“. Kvůli problémům v obraných řadách totiž Spartě chyběli obránci, do sestavy tak trenér Jarabinský zařadil Jozefa Chovance, který už několik měsíců působil ve funkci manažera klubu a netrénoval. „Vy jste se zbláznili,“ reagoval tehdy na nápad trenéra Jarabinského a tehdejšího klubového šéfa Petra Macha.

Chovanec přijel do Edenu společně s hráči, ale na sobě měl oblek, aby nebylo nic poznat. Do zápasu nastoupil s číslem dva, místo své oblíbené osmičky. Až po téměř půl hodině od zveřejnění zápisu o utkání všem došlo, koho mezi sparťanskými hráči vidí. „Všechno jsme záměrně tajili,“ vyprávěl po letech s úsměvem. Když všichni přítomní v Edenu toto překvapení částečně strávili, přišlo na řadu další. Ve čtvrté minutě si totiž hlavní sudí Miroslav Maurer natrhl lýtkový sval a nemohl pokračovat. Na jeho místo tak nastoupil první asistent Otakar Draštík, ale tehdy ještě nebyli nominováni čtvrtí sudí, a tak se hledal nástupce na lajnu na tribunách. Nakonec padla volba na Evžena Amlera.

Co se týče samotného průběhu zápasu, tak oba týmy nabídly divákům spíše pološance, než vyložené brankové příležitost a byl to hlavně boj. Neujaly se střely Šmicera ani na druhé straně pokusy Chovance či Frýdka. Ve druhém poločase měl velkou šanci Vratislav Lokvenc, ale hlavou domácí branku při akrobatickém pokusu minul. Dvacet minut před koncem byl za protesty vyloučen domácí kapitán Jan Suchopárek, ale sparťané i přes posílení ofenzivy jen marně dobývali slávistickou branku. Nakonec se ale dočkali. V poslední minutě vyvezl míč střídající Jan Koller, který předal míč Lokvencovi, ten zase Pavlu Nedvědovi, jenž si před vápnem míč zasekl kolem padajícího Pěničky a prudkou střelou levačkou zakroutil míč do šibenice. Derby tak skončilo výhrou Sparty 1:0, čímž letenský tým stáhl ztrátu na vedoucí Slavii na rozdíl dvou bodů, aby nakonec svého odvěkého rivala předehnal o šest bodů a získal další ligový titul.

Po první poločase pohodlné vedení, úsměvy, rozradostnění a sebedůvěrou překypující hráči a fanoušci. Po konečném hvizdu pravý opak. S osmi góly, dramatickým průběhem a skvělou diváckou kulisou nakonec i přesto patřilo 250. derby k nejlepším v historii.

Slavia chtěla v zápase dokázat, že rozdíl mezi týmy není takový, jak napovídala ligová tabulka, kterou Sparta vedla výrazným rozdílem. Jenže v podstatě hned z prvního útoku sparťané její snahu utlumili. Obajdin nacentroval do vápna, odražený míč se dostal k Jiřímu Jarošíkovi a ten ho napálil do branky. Pět minut před koncem poločasu přidal druhou branku po přesné hlavičce Marek Kincl, jenž při zakončení téměř ležel na břiše.

Ve druhém poločase se více než šestnáct tisíc diváků dočkalo dalších šesti gólů, z toho čtyř v domácí síti. Během šesti minut se podařilo Kukovi dvěma góly vyrovnat, ihned poté vrátil vedení Spartě nejlepší hráč na hřišti Josef Obajdin, ale v 75. minutě dokončil hattrick Pavel Kuka. Byl to první hattrick v derby od roku 1994, kdy se to povedlo Horstu Sieglovi. Sparťan Obajdin hrál ale skvělý zápas a vymyslel i čtvrtý gól pro své spoluhráče. Tentokrát po jeho akci vstřelil čtvrtou branku Radim Holub. Euforie na tribunách ale nevydržela až do závěrečného hvizdu. V poslední minutě se totiž do míče pětadvacet metrů od branky opřel záložník Tomáš Kuchař a míč doletěl do sítě za bezmocného Jaromíra Blažka.

Posledním ze slavných derby je v našem ohlédnutí utkání ze září roku 2011. Letenský tým nastoupil tehdy na hřiště GENERALI Areny ve speciálních rudých retro dresech, brankář Milan Švenger měl dres v černé barvě. V sestavě se objevil také navrátilec Jiří Jarošík a byl to právě on, kdo se postaral o úvodní branku zápasu.

Sparťané byli po celý zápas jednoznačně lepším a aktivnějším týmem a vyjádřili to i gólově. Zmíněná první trefa v podání Jiřího Jarošíka přišla v 27. minutě, kdy si již bývalý letenský stoper udělal místo v pokutovém území, naskočil na centr Marka Matějovského a hlavou poslal míč za záda brankáře Čontofalského. O deset minut později bylo na hřišti i na tribunách GENERALI Areny ještě veseleji. Po přihrávce Matějovského střílel Kweuke, jeho ránu Čontofalský vyrazil pouze do míst, kam nabíhal Ladislav Krejčí, a ten zvýšil přesnou střelou na 2:0. Pro talentovaného sparťanského záložníka to byl premiérový gól v derby pražských „S“. Radost měl tak velikou, že neměl v tu chvíli tušení, jak gól oslavit, a tak jen v euforii nevěřícně pobíhal kolem letenských tribun.

Spartu ve druhém poločase neovlivnilo ani vynucené střídání, když hru opustil zraněný Ondřej Kušnír, jehož nahradil Vlastimil Vidlička. Třetí branky se dočkaly zaplněné ochozy v 66. minutě zápasu. Tehdejší kapitán Marek Matějovský vybojoval míč, posunul jej na Petera Grajciara, jenž sprintem přeběhl celé hřiště a našel volného Kweukeho. Ten sám před brankářem nezazmatkoval, přihrál dobíhajícímu Grajciarovi a ten stanovil skóre na 3:0. Hosté se do žádné příležitosti nedostali. Když už se ocitli před pokutovým územím, byli buď v ofsajdu, nebo je dokázali sparťanští obránci zastavit. „Osmnáct tisíc fanoušků, mexické vlny, dal jsem gól…naprostá fantazie,“ rozplýval Ladislav Krejčí.