Pamatuje si na ten zápas?
V hlavě jsem si ho připomněl, podíval jsem se i na sestřih. Je to jednadvacet let, to už je přeci jen velká doba a člověk od té doby odehrál hodně zápasů, takže to trochu splývá. Vzpomněl jsem si ale na pár zajímavých věcí, negativních i pozitivních.
Tak začněme tím pozitivním.
Po ne úplně dobrém začátku skupiny a dvou úvodních remízách jsme potřebovali získat body. Právě s Tilburgem jsme se měli prát o postup dál a my jsme ten zápas zvládli výrazným rozdílem. Byl to hezký duel se spoustou branek, to bylo to pozitivní, naše první výhra.
A to negativní?
V průběhu utkání se zranil náš Martin Proházska, který předtím proměnil penaltu. Byli jsme celkem zděšení, vyskočil před brankou, dopadl a utrhl si kolenní šlachu. To nás zasáhlo. Jinak jsme měli ze zápasu velkou radost, tohle ale byla velice špatná zpráva.
V dresu soupeře nastoupil český reprezentant Tomáš Galásek. Dodalo to zápasu extra náboj?
Bylo to trochu zvláštní, protože jsme se znali z minulosti. Pozdravili jsme se, viděli jsme se, ale nijak to zápas neovlivnilo. Moc nás nezaměstnal, což bylo pro nás dobré.
Před zápasem se hodně mluvilo o jejich silné ofenzivě, vy jste ji ale vymazali. Chystali jste se na ně pečlivě?
To si celkem dobře pamatuju, vím, že jsme byli upozorňováni na jejich velkou ofenzivní sílu. Zároveň jsme se bavili o tom, že směrem dozadu nejsou optimální. Dávali jsme si na jejich útok pozor. Vzpomínám si, že ač jsme vyhráli 4:0, tak oni měli obrovské procento držení míče. Vypadalo to tak, že nás přehrávali, ale my jsme byli efektivní a hráli jsme to chytře. Šancí moc neměli, drželi míč a pro nás to nebylo nebezpečné. Je to potvrzení toho, že ne vždy držení míče odráží to, kdo je lepší. V součtu i s následnou odvetou padlo jedenáct gólu a byl to velice zajímavý a útočný fotbal.
Za Spartu tehdy nastupoval mladý Tomáš Rosický. Bylo na něm znát, že má před sebou velké věci?
Když Tomáš začínal, tak jsem ho párkrát po zranění potkal za béčko, kde nastupoval, takže jsem ho znal. Když se pak přesunul do áčka, každý viděl, že má před sebou velkou budoucnost. Samozřejmě jsme nevěděli, jak to dopadne, to nejde odhadnout, ale v téhle sezoně jsme měli skvělý manšaft, sešla se dobrá parta a Tomáš k nám zapadl. Přispěl neskutečnými věcmi, dával důležité a krásné góly, byl výraznou postavou mužstva. Ukazoval už tehdy, že má na hodně.
Vzpomínáte vlastně na svou kariéru často?
Teď se rozjíždí vzpomínací akce na Instagramu, kde jsem aktivní a vždycky rád přispěju. Vždycky něco vyhrabu, i když těch fotek se mnou třeba není moc. Je to velká část života, ale už je to docela dávno. Člověku se to v hlavě přemazává, splývá to. Hrál jsem dlouho venku, je tam spousta vzpomínek. Ale vždycky se rád k nějakému zápasu vrátím a ty vzpomínky se zase oživí. Na ty čtyři roky ve Spartě se nedá zapomenout, je to studnice zážitků.
