Antonín Kříž, manažer stadionu

Zodpovídám za veškerou údržbu a provoz stadionu. Ten už samozřejmě něco pamatuje. Byl postaven v roce 1968 a je znát, že stárne. Musí se pořád něco opravovat, rekonstruovat a práce kolem je spousta. K tomu všemu mám funkci hlavního pořadatele. Mám na starosti veškeré dění při zápasech, přípravu míčů, rohové praporky, světla a tak dále. Pode mě spadá také bezpečnostní manažer.

Nastoupil jsem v září 1991. Tehdy jsem přišel na konkurz úplnou náhodou. V novinách jsem si přečetl, že organizace v centru Prahy hledá pracovníka stavebního zaměření. Nevěděl jsem, že to je Sparta! Vytočil jsem číslo a tam se ozvala Sparta! Řekli mi, abych napsal životopis. Já si říkal, že to ani nemá cenu psát. Nakonec jsem to ale udělal a přišel mi telegram, abych se zúčastnil výběrového řízení. Váhal jsem, ale pak jsem si řekl, že se alespoň podívám na Spartu, kterou jsem znal jen z protější tribuny. Přišel jsem, bylo nás jedenáct a mě vybrali. V komici byl pan Žídek, který s námi pořád jezdí na fotbal, nebožtík Olda Urban, pan Václav Mašek. První den byl neskutečný. Všechny jsem znal z televize a najednou potkáš třeba pana Uhrina. Jako prvního hráče jsem potkal Míšu Horňáka. Když jsem nastoupil, dělal jsem správu majetku. Pak jsem se dostal do kanceláře správce stadionu pana Dobeše. On pak odešel a já jsem to přebral. Hlavního pořadatele jsem dělal hned. V první sezoně jsem zažil památné tažení Sparty nultým ročníkem Ligy mistrů. Zápasy s Barcelonou, Benficou Lisabon a Dynamem Kyjev. Na stadionu bylo 33 tisíc diváků. Byly to neuvěřitelné zážitky.

Měnilo se úplně všechno. Místa na stání se měnila na sezení, rekonstruovala se hlavní tribuna a všechno se stíhalo na poslední chvíli. Začínali jsme se Slavií. Ráno před zápasem mi jezdila pod okny auta s asfaltem. Bylo to neuvěřitelně hektické. Několik nocí jsem probděl a psal jsem si poznámky, co ještě není. Šlo o derby, kdyby to byl jiný zápas, asi by to bylo jednoduší. Nakonec jsme všechno stihli.

To se dělalo v roce 2002. Pokládalo se 32 kilometrů trubek topení. Na to přišly vrstvy substrátu a potom travní koberec. To byla také větší rekonstrukce hřiště, která nás také v budoucnu znovu čeká. Letos budeme měnit trávník. V Evropě dříve trávník měnili třeba osmkrát za rok. Pamatuji si, že když jsme hráli na Manchesteru United, tak nám říkali, že trávník měnili šestkrát za rok. Je to tím, že na stadionech s obrovskými tribunami nejde slunce na trávník. Například na Santiagu Bernabéu nebo na stadionu Ajaxu. Pamatuji si, že jsme přijeli na San Siro a trávník smrděl. To bylo neskutečné! Ten trávník byl shnilý. To už je ale 15 let zpátky. Dnes už jsou jiné technologie. Například infrasvětla. Na velkých stadionech je používají třeba na půlku hřiště. Nechají to svítit týden a pak je převezou na druhou polovinu. Do toho mají různé fukary, hřiště přikrývají plachtami a podobně. Dneska už tedy ty trávníky mění třeba dvakrát za rok. My máme takové světelné rampy čtyři. Primárně je používáme na velké vápno. Je to výborná věc a pomáhá to. Když se hrají evropské poháry, tak je hřiště hodně zatížené tréninky a zápasy, hřiště trpí a potřebovali bychom trávník také měnit častěji. Nám se ale díky tomu vysévání daří výměnu oddalovat a koberec měníme tak jednou za čtyři roky. V září budeme trávník měnit. Nejradši bych ho neměnil, je dobře zakořeněný, ale bohužel se nám do toho dostává lipnice roční, což je jiný druh trávy. Ona se pak rozšiřuje a ničí tu trávu. Lipnice má nízké zakořenění a trhá se. To je hlavní důvod, proč trávník měníme. Když to řeknu blbě, je to taková rakovina. Hráči si přinesou semínka lipnice na kopačkách nebo je máme na sekačce a už to jede. Je to hrozná mrcha a bojují s ní všude v Evropě. Bohužel se s tím nic dělat nedá. Lidi možná také překvapí, že v listopadu sejeme trávník, používáme a trávník přes zimu pěstujeme. Máme pak na jaře hřiště v perfektní kondici jako nové.

Trpím! Sedím vedle střídaček a vidím to zblízka. Pak si říkám, že je to špatné, protože trávník nedrží. Vím, že s tím pak mají kluci spoustu práce. Musí dát drn zpátky, aby se zakořenil, dosívat. Nebo si řeknu, že je tráva ve skvělém stavu. Poznám to po čtvrt hodině. Velký vliv má počasí, nakropení trávníku. Hráči chtějí, aby byl terén měkký a trávník nakropený, aby balon klouzal. Když naprší a trávník se nakropí, tak je konzistence horší a trávník se trhá.

Pokud začneme vyhřívat, když už je hřiště tvrdé a zamrzlé, tak to trvá dva až tři dny, než se rozehřeje. Vyhřívání se řídí podle teplotních čidel, které jsou na povrchu a uvnitř trávníku. Topení zapínáme v listopadu a máme dva druhy vyhřívání. Jedno jsou takzvané póry a druhé je odtávání sněhu. Pokud klesne teplota pod 2 stupně nad nulou, tak se topení automaticky zapne. Další věc je odtávání sněhu. Když má povrch trávníku 4 stupně nad nulou, tak se sepne odtávání. Samozřejmě si lidé často myslí, že to je jako podlahové topení. Zapnete a sníh je pryč. Tak to není. Když máme třeba 15 stupňů pod nulou, tak sníh nestačí odtávat a musíme tomu pomoct mechanicky. Nemůžeme trávu přehřát. Trávník by se uvařil nebo usušil. Maximálně 35 stupňů nad nulou. Nemůžeme pustit víc. Bohužel to nějakou dobu trvá. Substrát pod povrchem zmrzlý není, ale je zmrzlé hřiště. Když nasněží třeba 15 centimetrů sněhu a není takový mráz, sníh odtaje do druhého dne, aniž bychom ho museli mechanicky odklízet. Nikdy se nestalo, že by se zápas nehrál.

Před zápasem Evropské ligy s CSKA Moskva v prosinci 2010 hustě sněžilo. To byl fakt fičák. Ještě ve čtyři odpoledne to zástupci UEFA mysleli, že se nebude hrát, ale my jsme to stihli. Tentokrát jsme tomu ale museli pomoct mechanicky. Jezdili jsme malými lehkými traktůrky a stahovali sníh sítěmi postupně z povrchu dolů. Tráva se při tom trochu poškodila. Do toho jsme museli uklidit celý stadion. Pracovalo na tom asi 80 lidí.

Nikdy nezapomenu na to, když nám před zápasem s Bayernem Mnichov vypadla ve 20:04 světla a za čtyřicet minut se mělo hrát. Najednou tma na celém stadionu. Neměli jsme diesel agregát. Bylo to v listopadu 2001, krátce po 11. září. Byl to malér, 20 000 lidí nevědělo, co se děje. Měli jsme staré jističe a ten hlavní vypadl. Kluci to zjistili během pěti minut a nahodili. Jenomže světla musela asi dvacet minut zůstat vypnutá, než se mohla znova zapnout. Mužstva byla trpělivá, oba týmy se rozcvičovaly při jednom světle. Přesně ve 20:45 se ale začalo hrát a všechno fungovalo bez problémů. Já jsem tedy byl úplně vyřízený. Nikdy jsem tak zničený nebyl. Byl jsem zelený jak sedma. Celou první půlku jsem koukal jenom do světel. A víš, čím to bylo? Blbé konvice na kafe na stáncích, které měly 4 kilowatty. Byl listopad, oni s nimi ohřívali čaje a nám spadl stadion. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle může stát…Do týdne jsme rozhodli, že budeme dělat novou rozvodnu a do měsíce jsme měli diesel agregát. Dneska už je to všechno v pohodě. Když vypadne celá čtvrť, tak nám naskočí diesel agregát a za 12 vteřin svítíme.

Evropské poháry si řídí sama UEFA. Když se na Spartě začínala hrát v roce 1991 Liga mistrů, spoustu věcí jsme na Letné neměli a museli jsme je vybudovat včetně tiskového střediska, které nebylo vyhovující. Dělali jsme hodně věcí za pochodu. Museli jsme se vyrovnat stadionům, které jsou v Evropě. Když hrajete skupinu Evropské ligy nebo Ligy mistrů, tak stadiony musejí být stejně vybavené. My jsme najednou museli stadion připravit tak, aby splňoval ty samé požadavky jako třeba Santiago Bernabéu. UEFA na to dohlíží a její nároky jsou čím dál větší. I pruhování trávníku musí být dle regulí UEFA.

Těch zápasů byla spousta. Hrál tu Real Madrid, Manchester United, Barcelona. Všechny tyhle zápasy byly nádherné. Také derby se Slavií je vždycky velký zážitek. Za 30 těch let je toho opravdu hodně. Viděl jsem spousty generací sparťanských hráčů, světové hráče…

V minulosti jsem jezdil hodně. Rudolf Baťa mi vždycky při zápasech Ligy mistrů zajistil s mým protějškem prohlídku stadionu. Měl všude známé a domluvil mi to. Pro mě to byl obrovský zážitek i škola. Jeli jsme třeba na výjezd na Manchester United, můj kolega mě na Old Trafford protáhl od sklepa až na půdu. Viděl jsem, jaké mají stroje, technologie a tak dále. Provedli mě tréninkovým centrem. To samé Real Madrid, AC Milan. Pro mě to je kromě samotného zápasu největší zážitek z celého výjezdu.

Já jsem při oslavách titulu byl jako hlavní pořadatel spíš ve stresu. Fanoušci nám vbíhali na trávník a my jsme chránili hráče. Takže jsme slavili spíš až potom. Já mám od roku 1991 čtrnáct titulů. Vždycky to bylo neskutečné. Fanoušci si odnesli sítě, rohové praporky a podobně. Pamatuji si, že jednou vedle stadionu stála dvě auta a fanoušci po nich lezli a skákali. Normálně střechy sešlapali. Jedno auto bylo někoho z kuchyně a druhé našeho představitele. Jeden titul nebo pohár jsme slavili na Strahově, když jsme v roce 1994 dělali rekonstrukci. Tehdy přišel redaktor z televize a ptal se mě, jak máme zabezpečeno, aby fanoušci nevnikli na hřiště. Já jsem říkal, že tam je oplocení a policie. Najednou se lidé navalili na to oplocení, to povolilo a já jsem jenom řekl do té televize, že už jsou tam. Diváci stáli okolo hřiště, ale nevnikli tam. Rozhodčí tehdy za rozhodnutého stavu ukončil zápas asi o tři minuty dřív a pak dostal flastr. Diváci si pak odnesli i železné branky! Já jsem nevěřil tomu, jak ty brány mohli odšroubovat. Neuvěřitelné! Po oslavách titulu kolikrát hráči naskákali oblečení do vířivky, ta byla plná šampaňského. Kabiny postříkané od šampusu, zničené. My jsme je pak dávali dohromady, ale to k těm oslavám patří. Věděl jsi, že se bude hrát Liga mistrů, poháry. Plno lidí v klubu Ligu mistrů nezažilo. To je pro mě největší zážitek. Když jsem slyšel na Letné tu hymnu, tak mi šel mráz po zádech. Moc bych hráčům Sparty, zaměstnancům a fanouškům přál, aby to zažili.