Rozhovor s Jaroslavem Vavříčkem

„Ve Spartě jsem začal v létě, roku 2006, jako šéftrenér přípravek a zároveň trenér ročníku 2000, tehdy to byla kategorie U8. Dnes jsou ti „malí“ kluci jako Zbyněk Konopásek nebo Adam Alexandr součástí týmu U19. Dorazovým ročníkem přípravky byli v tomto roce kluci narození v roce 1997, např. Matěj Pulkrab, Tomáš Wiesner nebo Filip Hašek. Dále jsem vedl ročníky 1999, 2001, 2003, 2005 a naposledy 2009."

„Za tu dobu, co jsem na Spartě, se kategorie přípravek rozšířila z pěti na sedm týmů (U5- U11). Jedná se přibližně o 160 dětí v tréninkovém procesu a tím pádem také o nějakých 320 rodičů, se kterými pravidelně komunikujeme. Naštěstí se před dvěma lety povedlo posílit přípravky o další dva profesionální trenéry a díky nim jsme mohli spoustu projektů zrealizovat nebo posunout dále. Například Olda Šmerda udělal velký kus práce směrem k různým IT aplikacím, které všem trenérům na Strahově výrazně usnadnili práci z hlediska nutné a ne tak úplně zábavné administrativy."

„U těch nejmenších jednoznačně preferujeme pohybový rozvoj, snažíme se podporovat radost ze hry, chceme vidět živelnost. Tím vším sledujeme upevňování vztahu k fotbalu a ke klubu jako takovému. Čím jsou děti starší, tím do tréninkového procesu vstupuje samozřejmě více a více fotbalového umu, ale také specifických a skupinových tréninků. Vzhledem k tomuto postupnému rozvoji máme také nastaveny dvouleté tréninkové cykly, ve kterých působí stabilní realizační týmy, jejichž trenéři jsou pak doslova specialisty na dané kategorie.

„Velmi důležitá je už i v těchto kategoriích také výchova hráčů a dohled nad jejich školními výsledky. Jako reprezentanti Sparty jsou tihle malí kluci často konfrontováni okolím ať už v pozitivním nebo bohužel i někdy negativním smyslu téměř všude, kam přijedou hrát fotbal. Je nezbytně nutné, abychom se nereprezentovali jen výkony na hřišti, ale také mimo něj. Musím říct, že se mi často dostává odezvy, jak jsou naše děti slušně vychované a jak jsou lidé příjemně překvapení jejich celkovým vystupováním. Což nás samozřejmě těší."

"Snažíme se také hlídat školní povinnosti, mnohdy totiž na dohlížení jejich plnění platíme více, než vlastní rodiče. Pokud má někdo z kluků problémy ve škole, musí si je vyřešit i na úkor fotbalu. Tak to prostě je."

„Obecně by se tedy dalo říci, že chceme děti připravit po pohybové, fotbalové ale i mentální stránce tak, aby jich co nejvíce prošlo našimi mládežnickými výběry a někteří z nich si splnili svůj sen, dostat se do profesionálního fotbalu."

„Ano. Začínáme tím, že se snažíme pracovat především s dětmi, které jsou rychlé a pohybově šikovné. Než přejdou do žákovské kategorie, mají trenéři ještě za úkol naučit je fotbalové dovednosti, které máme rozčleněny v rámci jednotlivých kategorií, včetně videoukázek a domácích úkolů. Pohybem ale vše začíná, protože pohybově nadané dítě je schopno daleko lépe řetězit jednotlivé dovednosti a reagovat na situační změny ve hře. Jednotlivými kategoriemi také prostupují individuální taktické prvky, jako například v jakém prostoru dělat jakou kličku, jak se postavit při bránění soupeře, atd."

„V žákovské kategorii, pak s přechodem na větší hřiště s větším počtem hráčů, dále trenéři zdokonalují pohyb i techniku, rozvíjejí týmové součinnosti, objevují se nové taktické prvky, ale stále by měla převládat individualita hráče a jeho schopnosti řešit úspěšně herní situace. Návaznost mají i speciální atletické a úpolové tréninky."

„Vždy ve čtvrtek se koná porada vedení mládeže, kde se řeší také sportovně vzdělávací proces. Hodnotíme jednotlivé kategorie, odehraná nebo odsledovaná utkání, bavíme o aktuálních trendech, o tom, kam a jak se asi bude fotbal v budoucnu ubírat, atd. Vzájemně obohacující jsou také někdy i docela bouřlivé debaty v kanceláři profesionálních trenérů, ať už v rovině teoretické nebo i praktické, kdy řešíme jednotlivá cvičení nebo herní situace napříč kategoriemi. Tady je důležité poznamenat, že je to možné jen díky opravdu dobrému a odborně zdatnému trenérskému kolektivu, který se podařilo v posledních letech dát dohromady. Obdobné je to také při tvorbě a následných úpravách koncepce v rámci kategorie přípravek. Dosud se hlavní trenéři scházeli vždy v pátek a během dvou tří hodin debatovali nad určitou problematikou nebo řešili nové poznatky a jejich aplikaci do tréninkového procesu."

„Určitě je. Zahraniční nám hodně otevírá oči vzhledem k pojetí fotbalu v německých, rakouských, anglických nebo francouzských velkoklubech. Rozdíly jsou ve způsobu hry, který je dán především rozdílným herním systémem, kdy se hraje na větších hřištích s vyšším počtem hráčů. Dále v herní vyspělosti hráčů, efektivitě řešení herních situací, především v zakončení. Tady platí většinou to, že ač děti, hrají již fotbal dospělých a to i díky velmi propracované týmové taktice."

„Díky bližší komunikaci se zahraničními trenéry a mnoha stážím, které naši trenéři v absolvovali nejen v loňském roce, víme, že rozdíl není ani tak v tréninkovém procesu nebo zázemí, jako ve výběru hráčů a jejich konkurenci již od útlého věku. Například Hertha Berlín, která má v kategorii přípravek v družstvech kolem 12 dětí, stejně jako například Bayern Mnichov, vybírá děti ze stovky klubů v Berlíně, který  má kolem 3,5 milionu obyvatel a defacto nemá žádnou klubovou konkurenci. V Praze máme naopak hned čtyři ligové kluby, mezi které se šikovní hráči rozmělňují.
Snažíme se tedy ze zahraničních poznatků velmi opatrně vybírat jednotlivé střípky a ty pak dosazovat do podmínek našeho specifického českého prostředí."

„Obecně zastávám názor, že v mládežnickém fotbale na úrovni přípravek se v posledních letech udělal velký kus práce. Přesto si myslím, že turnaje v Čechách jdou stále spíše směrem kvantity před kvalitou. Mám na mysli především akce, které začínají v 8hod ráno a končí někdy kolem šesté hodiny večer, přitom čistý čas, který stráví dítě na hřišti, je třeba jen 70min. Takže malý fotbalista vstane v šest hodin ráno, vrátí se v osm hodin večer a to vše pro 70min (pokud ho budou ještě trenéři pravidelně stavět). My dáváme přednost přípravným utkáním formou trianglů nebo miniturnajů, které si kluby vzájemně organizují. Obecně zde asi platí to, že hráč za třetinový čas trvání akce, odehraje mnohem více minut, než na zmiňovaných turnajích."

„U začínajících fotbalistů mě trápí především do očí bijící neohrabanost dětí a mnohdy i nadváha v tak nízkém věku. Toto je ale bohužel stav naší společnosti, kdy pracovně zaneprázdnění rodiče nemohou věnovat dostatečnou pozornost dětem z hlediska zdravého pohybu, který by měl být každodenní samozřejmostí. Naštěstí pořád vidíme dost malých šikulů, lítajících po hřišti s nadšením a zápalem do hry."

„V kategorii starší přípravky mají hráči samozřejmě možnost chodit také do naší sparťanské základní školy. U mladších kategorií pak děti logicky navštěvují mateřské školky nebo základní školy na prvním stupni, které mají dány bydlištěm. Pokud mají zájem, mohou rodiče zapsat dítě i do soukromé školky SMARTFOX, s níž Sparta dlouhodobě spolupracuje. Od nové sezóny také připravujeme projekt fotbalových kroužků ve vybraných školkách."

„Díky propojenosti fotbalu a vzdělávání, na které klademe v našem klubu důraz, máme díky velmi dobré spolupráci s naší střední i základní školou možnost zaměstnat trenéry, pokud mají dostatečné vzdělání a odbornost, jako učitele. Tím dochází k daleko bližšímu propojení hráče/rodiče, školy a klubu. V posledních letech se nám toto daří stále více a můžu říci, že téměř všichni hlavní trenéři v přípravce mají zaměstnání, ke kterému Sparta výraznou měrou přispěla."

„Takzvaných školkových projektů máme více, včetně sportovních dnů."

„Tím prvním je již zmiňovaná spolupráce se školkou SMARTFOX, jejíž majitel a zapálený fotbalový fanoušek, Pavel Staněk, před lety přišel s nabídkou otevřít sparťanskou fotbalovou třídu pro děti, které nutně nemusí hrát fotbal na Spartě, ale rodiče chtějí, aby jejich děti měli více pohybové aktivity s odborným dozorem. Tím je v současné době náš trenér Honza Lanhaus.
Další projekt, který se v loňské sezóně podařilo rozjet díky Aleši Vytlačilovi, jsou sparťanské fotbalové kroužky. Začali jsme ve dvou školkách a letos plánujeme tento kroužek rozšířit do více než dvaceti školek napříč Prahou, tak abychom umožnili dětem sportovat alespoň jednou týdně, pod dozorem zkušených trenérů."

„Tady bych chtěl zdůraznit, že oba projekty mají za cíl všeobecný pohybový rozvoj dětí, ať už se v budoucnu rozhodnou pro jakýkoliv sport. Chceme v nich vybudovat touhu po pohybu a sportování obecně. A to za podpory našeho klubu. Nejde nám tedy vyloženě o cílené náborové akce."

„Náborové akce beru jako příležitost pro všechny děti, které by si chtěly přijít k nám do tréninkového centra zatrénovat a podívat se, jak to vůbec na Stahově vypadá. Za trenéry nábor vnímáme jako velkou akci, na kterou se dlouho organizačně připravujeme a nejvíce se vždy těšíme na ty nejmenší čtyř či pětileté děti, které si přijdou zahrát na Spartu a za Spartu!"

„V loňské sezóně jsme v přípravkách výrazně omladili všechny realizační týmy. Přiznám se, že jsem z toho měl trošku obavy. Z osmdesáti procent však teď máme trenéry vysokoškolsky vzdělané směrem ke sportu, což je bezesporu obrovská odbornostní výhoda. Zapálení, chuť do práce, touha se zlepšovat, schopnost přijímat kritiku, to jsou všechno atributy, které na „svých“ trenérech vnímám velmi pozitivně."

„Obecně by se dalo říci, že v mladších kategoriích tvoří základ tréninku pohybové hry a hry obecně. Postupně přicházejí fotbalové dovednosti, které učíme a zdokonalujeme jak ve formě drillu, tak opět formou hry nebo soutěže. Ve starších kategoriích doplňujeme tréninkový proces o poziční hry  a herní cvičení. V hrách nám jde především o rozvoj herního myšlení a hledání správného řešení herních situací."

„Vždy je co zlepšovat, co konkrétně po sportovní stránce v rámci přípravek, to si nechám pro sebe a své trenéry. Spíše bych si přál, aby se zlepšil postoj rodičů a fotbalové veřejnosti, sledující naše zápasy, vůči trenérům. Aby se na zápasech více fandilo, než kritizovalo nebo radilo, jak se má trénovat a kdo by měl s kým hrát. Ostatně já si také nedovolím radit zedníkovi jak postavit zeď nebo účetní, jak vyplnit daňové přiznání."

„Nevím, jestli vyloženě fantastických, ale je pravda, že jsme se posunuli v mnoha věcech o velký kus dopředu. Například zdravotní zabezpečení dětí v přípravce je dnes na úplně jiné úrovni, včetně pravidelných preventivních cvičení pod dohledem fyzioterapeutky."