Ligová fotbalová asociaceChance Liga

1893-1918: Zrození charakteru

Každá cesta má svůj začátek a ten sparťanský se datuje k 16. listopadu 1893, kdy byl založen sportovní klub AC Královské Vinohrady. O rok později už oddíl nesl hrdý název AC Sparta. Dějiny Sparty tvoří spousta známých, polozapomenutých i zcela zapomenutých jmen hráčů, trenérů, funkcionářů. Připomeňme si ty, kteří byli za 125 let u velkých vítězství, ale i trpkých porážek našeho klubu.
1909

Vítěz Poháru dobročinnosti

1912

Mistr Českého svazu Footballového

1915

Vítěz Poháru dobročinnosti

1918

Vítěz Středočeského poháru

Časová osa

Fotogalerie

1 / 2

Nechť náš klub změní své dosavadní označení a nově se nazývá Athletic Club Sparta!

– Vladimír Horejc

Ideální sestava

Sestavu vybral předseda Klubu sportovních novinářů a spoluautor knihy Železná Sparta Zdeněk Pavlis.

Spousta velkých playerů i sportsmanů, kteří se třeba nakonec proslavili v jiných sportovních odvětvích, začala psát a v letech před první světovou válkou psala počátky fotbalové Sparty. I velký komik Vlastimil, nebo chcete-li Vlasta Burian, mezi ně patřil, protože i on sparťanskou bránu hájil v soutěžních i mezinárodních kláních a svým věhlasem ze hřiště i divadelních prken zastínil takové gólmany, jakými byli Soustružník, Tittl, Mates či Zadák.

Památné zápasy

Datum
Typ
Týmy
Výsledek
25. 12. 1904
Mezinárodní
First Vienna vs. Sparta Praha
2:7
12. 5. 1906
Mezinárodní
Sparta Praha vs. Newcastle United
2:3
6. 4. 1912
Mezinárodní
XI. amatérů Anglie vs. Sparta Praha
1:5
12. 5. 1906
Ligový
Slavia Praha vs. Sparta Praha
0:4
6. 4. 1912
Mezinárodní
Lodž vs. Sparta Praha
0:16

Tak jen jdou mladej, možná si jich tu necháme.

(Karla Káďu-Peška si ve Spartě „nechali“ 20 let.)
– František Malý

Výrazné osobnosti

Václav Rudl
Václav Rudl

(*31. 1. 1872 - †11. 6. 1913) Největší zásluhu na tom, že se v AC Vinohrady začalo na jaře 1894 vydatně holdovat „míči kopanému,“ měli bratři Rudlové – Václav, Bohumil a Rudolf. Ti přivedli do klubu řadu kamarádů, hlavně z karlínské Invalidovny. Prvním kapitánem a zároveň i trenérem mužstva těchto fotbalových pionýrů se stal nejstarší z Rudlů – Václav. Brzy se stal i tajemníkem a s jásotem uvítal návrh na změnu názvu na AC Sparta.

Jaroslav Červený
Jaroslav Červený

(*1. 6. 1895 - †4. 5. 1950) Do Sparty přišel v roce 1914 a prožil v ní období krize, vzestupu a především v železném týmu velké slávy. Hrál výborně na kterémkoli místě, jednou dokonce vystřídal i zraněného brankáře Peyera, ale nejvíc mu seděla role levého záložníka. Těšil se velké divácké popularitě, zejména díky nenapodobitelnému driblinku. Patřil k hráčům, kteří dokáží fotbalově perfektní, obětavý a bojovný výkon okořenit něčím navíc, čím rozehřejí divácké srdce. A tou byla jeho doslova žonglérská míčová technika. V roce 1926, při zájezdu Sparty do Ameriky, neodolal lákavé nabídce Sparty Chicago a rozhodl se za mořem zůstat. Za rok se však zklamaný domů vrátil a rudý dres oblékal až do roku 1931. Sehrál v něm 394 zápasů a vstřelil 65 gólů.

Antonín Fivébr
Antonín Fivébr

(*22. 2. 1888 - †26. 2. 1973) Svou technickou hrou a přehledem upoutal pozornost Sparty ještě jako dorostenec Staroměstské Olympie, takže již v roce 1909 oblékl dres našeho prvního mužstva. Byl srdnatý v osobních soubojích, vytrvalý a houževnatý, technicky vyspělý se smyslem pro přesnou přihrávku. V té době byl nejlepším hlavičkářem. S Pilátem vytvořili ve středu pole první tandem české kopané. Přesněji řečeno skvělou osu, na jejíž kopačkách se rodily téměř všechny akce sparťanského týmu. Ve Spartě nastupoval do roku 1920 a nastoupil k 157 utkáním, ve kterých vstřelil pět gólů.

Antonín Janda
Antonín Janda

(*21. 9. 1892 - †26. 11. 1960) Do Sparty přišel v roce 1916 a první dva roky prožil v hodně těžkých časech. V tomto válečném období šlo naše mužstvo od porážky k porážce. Chybělo doslova všechno, ale Spartu nakonec zachránila Jandova klubová věrnost. V roce 1918 už začalo svítat na krásné časy, v nimž tomuto fotbalistovi patřila klíčová role. V rudém dresu nastřílel 284 gólů. Byl proslulý svou pleší a po zranění oka přezdívkou Očko. Diváci si ho oblíbili a jen nemohli pochopit, kde se v tomto hranatém, neforemném těle bere tolik síly, rychlosti a nebojácnosti. Hýřil energií a měl neobyčejnou střeleckou potenci.

Vlasta Burian
Vlasta Burian

(*9. 4. 1891 - †31. 1. 1962) V červenci 1914 chyběl Spartě brankář a tento pozdější král komiků v koutku kabiny jen špitl, že by to mezi tyčemi zkusil. Hned v prvním utkání zachytal skvěle, a když se pak podepsal i na vítězství 3:0 nad Slavií, zajistil si v sestavě pevné místo. V rudém dresu sehrál do roku 1917 téměř sto zápasů.

Hrát v neděli v brance Sparty, slyšet pokřik bariér, to bylo pro mne mnohem větším požitkem, než kdyby mě každé nedělní odpoledne zanesli v Aréně vavřínovými věnci. Hrát jedenáctého sólistu s letenskými hvězdami Hojerem, Pospíšilem, Fivébrem, Káďou, Šroubkem, Pilátem, Jandou a Špindlerem – to byl celý můj svět.

– Vlasta Burian