1918-1926: Železná Sparta

(*6. 5. 1888 - †27. 1. 1971) Do Sparty přišel v roce 1909 a rudý dres oblékl ve 443 zápasech. Oslavil v něm pět prvenství v nejvyšší domácí soutěži a byl autorem 323 gólů. Začátkem první světové války však na frontě utrpěl velmi těžké zranění páteře a dokonce se rozšířila zpráva, že zemřel. Naštěstí to nebyla pravda, nicméně dlouho se pak říkalo, že přežil svou smrt. V bezvědomí totiž proležel celý den na bojišti a lékaři zpočátku vůbec nevěřili v záchranu jeho života. Prodělal šest těžkých operací a půldruhého roku byl upoután na lůžko. Teprve v létě 1916 se vrátil domů jako invalida. V roce 1918 už zase stál v čele sparťanského útoku. Díky obrovské vůli, kázni a životosprávě si navíc udržoval vynikající formu. Až do roku 1923 patřil k oporám Železné Sparty, mezi její nejzářivější hvězdy.

(*20. 9. 1895 - †30. 9. 1970) V červnu 1913 začala na tradičním pražském turnaji o tohoto plavovlasého fotbalistu velká tahanice, z níž vyšla vítězně Sparta, které se upsal na dlouhých 20 let. V jejím dresu vybojoval úctyhodných 727 zápasů a v střelil 28 gólů. Ve středu zálohy se brzy stal osobností, uznávanou v celé Evropě. Jeho největší předností byl ohromný klid v hlavě a dokonalý přehled. Měl perfektní výskok, neustále bojoval v plném tempu, s obrovskou vitalitou a vůlí. Hře dával všechno: srdce i dech, radost i nadšení. Byl nazývaný primadonou, ale nikoli v hanlivém smyslu. Zdobila ho elegance na hřišti i ve společnosti.

(*21. 1. 1900 - †24. 2. 1956) Narodil se v roce 1900 a rudý dres oblékal už od svých dvanácti let. Vzhledem k mimořádnému talentu byl ještě jako šestnáctiletý dorostenec zařazen na pravou spojku prvního mužstva. Chyběla mu však tvrdá střela a tak byl brzy přeřazen na kraj zálohy, což se ukázalo jako šťastný krok. V období 1920 – 1923 byl klíčovým hráčem železného týmu, osmkrát pomohl Spartě k umístění na první příčce v nejvyšší domácí soutěži, a když v roce 1931 z Letné odcházel, měl na svém kontě 517 zápasů a 54 gólů. Jeho největšími přednostmi byly rychlost, technika a nebojácnost. Jako krajní záložník plně využíval razantního startu na míč a těžil i z přesných přihrávek. Více než 12 let si nikdo neuměl představit zálohu jinak, než s Kolenatým po Káďově boku.

(*5. 8. 1896 - †26. 11. 1955) Barvy Sparty hájil v letech 1918 – 1923 a byl pilířem železného týmu. Přitom brankářem se stal vlastně z nouze a vlivem náhody. Věnoval se spíš atletice a plavání, fotbal hrál jen rekreačně a jako obránce nevalně. Jenže v roce 1918 byla Sparta bez gólmana a Peyr chytil šanci za pačesy. Byl to gólman velkých zápasů. Kdykoli o něco šlo, nikdy nezklamal. Doslova úžasné byly jeho zákroky v tehdy častých střetnutích s vynikajícími španělskými mužstvy. Stal se specialistou na zneškodňování pokutových kopů.

(*31. 3. 1894 - †20. 10. 1964) Do Sparty přišel v roce 1912 a rudý dres oblékal 19 let. Sehrál v něm 483 zápasů a na své konto si připsal 123 gólů, čímž se stal nejlépe střílejícím obráncem všech dob. I při svém mládí si brzy zajistil svými výkony trvalé místo v základní sestavě. Nejprve jako záložník, ale později na místě pravého obránce plně rozvinul svůj talent. Byl to hráč tvrdý a nebojácný, ale nikdy záludný či surový. Mezi jeho silné stránky patřil sice razantní odkop, ale raději dával přednost přesné přihrávce. Nechyběla mu technika ani rychlost, ale nejvíc ho zdobila skálopevná věrnost rudému dresu, spolehlivost a obětavost.