1893-1918: Zrození charakteru

(*31. 1. 1872 - †11. 6. 1913) Největší zásluhu na tom, že se v AC Vinohrady začalo na jaře 1894 vydatně holdovat „míči kopanému,“ měli bratři Rudlové – Václav, Bohumil a Rudolf. Ti přivedli do klubu řadu kamarádů, hlavně z karlínské Invalidovny. Prvním kapitánem a zároveň i trenérem mužstva těchto fotbalových pionýrů se stal nejstarší z Rudlů – Václav. Brzy se stal i tajemníkem a s jásotem uvítal návrh na změnu názvu na AC Sparta.

(*1. 6. 1895 - †4. 5. 1950) Do Sparty přišel v roce 1914 a prožil v ní období krize, vzestupu a především v železném týmu velké slávy. Hrál výborně na kterémkoli místě, jednou dokonce vystřídal i zraněného brankáře Peyera, ale nejvíc mu seděla role levého záložníka. Těšil se velké divácké popularitě, zejména díky nenapodobitelnému driblinku. Patřil k hráčům, kteří dokáží fotbalově perfektní, obětavý a bojovný výkon okořenit něčím navíc, čím rozehřejí divácké srdce. A tou byla jeho doslova žonglérská míčová technika. V roce 1926, při zájezdu Sparty do Ameriky, neodolal lákavé nabídce Sparty Chicago a rozhodl se za mořem zůstat. Za rok se však zklamaný domů vrátil a rudý dres oblékal až do roku 1931. Sehrál v něm 394 zápasů a vstřelil 65 gólů.

(*22. 2. 1888 - †26. 2. 1973) Svou technickou hrou a přehledem upoutal pozornost Sparty ještě jako dorostenec Staroměstské Olympie, takže již v roce 1909 oblékl dres našeho prvního mužstva. Byl srdnatý v osobních soubojích, vytrvalý a houževnatý, technicky vyspělý se smyslem pro přesnou přihrávku. V té době byl nejlepším hlavičkářem. S Pilátem vytvořili ve středu pole první tandem české kopané. Přesněji řečeno skvělou osu, na jejíž kopačkách se rodily téměř všechny akce sparťanského týmu. Ve Spartě nastupoval do roku 1920 a nastoupil k 157 utkáním, ve kterých vstřelil pět gólů.

(*21. 9. 1892 - †26. 11. 1960) Do Sparty přišel v roce 1916 a první dva roky prožil v hodně těžkých časech. V tomto válečném období šlo naše mužstvo od porážky k porážce. Chybělo doslova všechno, ale Spartu nakonec zachránila Jandova klubová věrnost. V roce 1918 už začalo svítat na krásné časy, v nimž tomuto fotbalistovi patřila klíčová role. V rudém dresu nastřílel 284 gólů. Byl proslulý svou pleší a po zranění oka přezdívkou Očko. Diváci si ho oblíbili a jen nemohli pochopit, kde se v tomto hranatém, neforemném těle bere tolik síly, rychlosti a nebojácnosti. Hýřil energií a měl neobyčejnou střeleckou potenci.

(*9. 4. 1891 - †31. 1. 1962) V červenci 1914 chyběl Spartě brankář a tento pozdější král komiků v koutku kabiny jen špitl, že by to mezi tyčemi zkusil. Hned v prvním utkání zachytal skvěle, a když se pak podepsal i na vítězství 3:0 nad Slavií, zajistil si v sestavě pevné místo. V rudém dresu sehrál do roku 1917 téměř sto zápasů.