Sparta potřebuje Slavii a vice versa. Konkurenční boj a neutuchající rivalita obou nejúspěšnějších klubů české historie jsou hnacím motorem našeho sportu číslo 1. Už od fotbalového pravěku se z pražských »S« stávají nepřátelé na život a na smrt.
První spor se rozhoří hned při premiérovém derby 29. března 1896 na Císařské louce. Rozhodčí Josef Rössler-Ořovský uznává Spartě vítězný gól, který však podle tehdejších pravidel musejí po závěrečném hvizdu schválit oba kapitáni. A ten slávistický se zdráhá. Branka je tedy odvolána a utkání končí bez branek. Po vzniklé hádce se oba kluby cítí dotčeny a otáčejí se k sobě zády. Příměří vyvolané dobrou vůlí a vzájemné návštěvy sportovních podniků netrvají dlouho. Olej do ohně přilévají i spřátelené noviny. V roce 1904 prostřednictvím týdeníku Sportovní svět vydávaného předsedou Otakarem Petříkem Sparta veřejně vyzývá Slavii k zápasu. Během uplynulých osmi let hrála jen s její rezervou. Teď chce konečně změřit síly i s áčkem. Nic se neděje, a tak kapitán Antonín Suchý v otevřeném dopise píše: „Na dvoje vyzvání naše nedostalo se nám vůbec odpovědi, doufáme tudíž, že tentokráte se tak stane, jinak musili bychom se domnívati, že jen strach před možnou porážkou nutí A-team Slavie – který při posledním utkání byl od Sparty poražen – zápasu tomu se vyhýbati.“ Reakce Slavie na sebe nenechává dlouho čekat: „Žádná odpověď jest také odpověď! Co se o nás budete domnívati, jest nám věcí lhostejnou!“ A studená válka je tady. Nakonec proti sobě uražené tábory ani jednou nenastoupí po dlouhých 11 let. Přitom v té době spolu prakticky sousedí na Letné. Stadion Slavie je od toho sparťanského vzdálený jen 200 kroků po pláni. Na mapě k sobě mají blízko, ale jinak je dělí miliardy světelných let. Slovní přestřelky a zákulisní tahanice barvitě popisované v nejrůznějších médiích trvají téměř tři desetiletí. Ani na hřišti si znesváření protivníci nic nedarují. Bilance nejtvrdšího derby v dějinách v září 1931 je hrozivá: 50 faulů, pět výronů, otřes mozku a zlomená noha, kvůli níž sešívaní podávají a vzápětí zase stahují trestní oznámení. A přitom ironií osudu výtěžek téhle nelítostné řeže ve výši 158 tisíc korun jde na konto Úrazového fondu.
Teprve v roce 1932 uzavírají pražská »S« mír. Konec žabomyší vojny je stvrzen písemnou dohodou podepsanou za Spartu majorem Tesařem a doktorem Hartmannem: „Tím je definitivně urovnáno nedorozumění mezi oběma kluby, které vedlo k přerušení přátelských styků.“
V manželství po italsku přestávají létat talíře. Po II. světové válce si velcí rivalové dokonce navzájem půjčují hřiště. Při rekonstrukci Letné hraje Sparta v 60. letech v Edenu například i Pohár mistrů evropských zemí s Realem Madrid. To nic nemění na tom, že triumf v nejsledovanějším tuzemském zápase bývá nejsladší a bohatě vynahrazuje případná jiná klopýtnutí. Tak jako v dubnu 1988, kdy suverénní tým Václava Ježka spěchá za obhajobou a Slavii přejede jako parní válec. Jozef Chovanec sice na začátku zahazuje penaltu a na góly se čeká dlouho, ale pak se v závěrečné půlhodiny strhává nevídaná smršť. Dvakrát se trefuje Tomáš Skuhravý, dvakrát také jeho spoluhráč z útoku Stanislav Griga a jednu branku přidává Vítězslav Lavička. Pět gólů za 28 minut! Slávisté i vyhlášeným sparťanobijcem Pavlem Řehákem jsou smeteni z povrchu zemského a titul je na dosah ruky.
Ještě lepší je, když mistrovskou trofej vybojujete v derby se sešívanými v přímém souboji v rozhodujícím zápase celé sezony před zaplněnými letenskými tribunami a v elektrizující atmosféře. Tenhle husarský kousek se daří v květnu 2000. Richard Genzer s Michalem Suchánkem vymýšlejí pozvánku na zápas ve stylu Kopečkovic. A nejenom jejich kluci Tomáš Rosický a Horst Siegl to roztočí tak, že slávisté litují, že raději nezůstali doma u pořadu Tele Tele. Na trefu Richarda Dostálka odpovídají rudí dvanáctiminutovým uragánem a rázem je to 3:1. Sólo Miminka Tomáše Rosického a kapitánský gól Jiřího Novotného, to všechno jsou nesmrtelné obrazové pomníky tohoto derby, jež se vrývá do paměti každého z přítomných. Sparta deklasuje Slavii 5:1 a titul může oslavit hned po posledním hvizdu píšťalky přímo na trávníku. A pak už zlatí hoši nasedají do mistrovské tramvaje a jedou si tenhle nevšední triumf vychutnávat sami.
