Dresy

Na nejstarší dochované fotografii mužstva Sparty z roku 1896 jsou hráči oblečení v černých tričkách s velkým bílým S na prsou. V nich odehráli například i první derby se Slavií, ovšem vzhledem k malému množství fotbalových zápasů, které se v té době konaly, byla tato sada dresů jen málo vytížena a nemáme o ní žádné další informace. V následujících letech se do oblečení sparťanských fotbalistů promítla krize, díky které náš klub balancoval na hranici krachu.

V roce 1902 hrála Sparta v obnošených košilích s černými a červenými příčnými pruhy, a černých kalhotách. Dostala je zadarmo od vinohradského klubu ČAFC (který je předtím získal od smíchovského ČFK), jenž si mezitím pořídil novou zelenobílou kombinaci a tyto staré dresy už nepotřeboval. Sparťanům však nevydržely dlouho. Nevíme, zda z technických či estetických důvodů, ale už v dalším roce nastupují v sadě, kterou známé z mnoha fotografií a v níž náš klub dokráčel k prvním větším úspěchům.

Když se roku 1903 rozpadnul Union Žižkov, Sparta ihned zareagovala a přetáhla k sobě nejen několik šikovných hráčů, ale osvojila si i nejnovější dresy Unionu – trika s červenými a bílými pruhy. V nich následující rok slavně porazila ve Vídni First Viennu a poprvé o sobě dala vědět za hranicemi Prahy. A jak se Sparta stávala postupem času známější a známější, bylo jasné, že vypůjčené dresy musí jednou provždy nahradit vlastními barvami.

Jeden ze zakladatelů klubu a tou dobou člen sparťanského výboru, JUDr. Otakar Petřík, navštívil v roce 1906 Londýn, kde se zašel podívat mimo jiné na zápas místního Arsenalu. Ten ho svojí hrou zaujal natolik, že se zdatný obchodník Petřík rozhodl přímo v anglické metropoli koupit stejnou sadu rudých dresů a bílých trenýrek, v nichž Arsenal tou dobou nastupoval. Po návratu do Prahy ji věnoval své Spartě se slovy, aby tento dres jednou proslavili stejně jako kanonýři z Arsenalu.

Rudému dresu, bílým trenkám a černým stulpnám je náš klub věrný již celých 107 let. Z původních polokošilí s bílým límečkem se postupně přešlo k tričku tradičního střihu. Druhá polovina osmdesátých let minulého století pak odstartovala v celém fotbalovém světě revoluci – oděvní společnosti si postupně rozebrali nejslavnější kluby a začali se předhánět v inovacích nejen, co se týká funkčnosti, ale i designu.

Prvním velkým dodavatelem dresů pro Spartu byl ještě před revolucí německý Adidas. S jeho logem na prsou zažil tým i velké úspěchy začátku devadesátých let. Nové modely pro sezonu 1992/93 se ovšem nesetkaly s nadšením, z rudé se stala červená a tři velké bílé pruhy přes pravé rameno působily rušivě. Nejprve návrat k tradicím a o chvíli později velkou revoluci přineslo na Letnou italské Lotto. Jeho dresy pro sezonu 1994/95 zdobily úhledné bílé límečky na příkladně rudých dresech, a setkaly se s velkým úspěchem. Následující série přinesla naopak rudo-bílou mozaiku přes celé rukávy, odrážející tehdejší moderní styl dresů, na který přešlo mnoho tradičních týmů.

Velkou změnu přinesl rok 1995, kdy Sparta podepsala smlouvu s americkou firmou Nike a nastartovala velmi úspěšnou spolupráci, která fungovala do roku 2021. Experimentování s posvátnou rudou sadou dresů tehdy skončilo, s jedinou drobnou výjimkou, obdobím mezi lety 2002 a 2007, kdy tradičně černé trenýrky a bílé stulpny dostaly rudou barvu. Mnohem kreativnější návrháři byli a stále jsou u druhé, alternativní sady dresů. Pro sezonu 1997/98 zvolili místo bílých triček černobílé pruhy, tedy kombinaci, kterou ve světě proslavil Juventus Turín. V roce 2006 se přesně po 100 letech Sparta při venkovních utkáních vrátila k červeno-bílým pruhům. A o dva roky později pak dostala poprvé šanci i prostřední barva sparťanské vlajky, tedy žlutá.

Ač historie Sparty krátkodobě zaznamenala i kurióznější dresy, jako například modrá trika od Nacionalu Montevideo, propůjčená k utkání proti argentinskému Independiente v roce 1969 na turnaji Copa Montevideo, či černo-bílou kombinaci, kterou mužstvo obléklo v několika zápasech roku 2005 v rámci kampaně proti rasismu, více než stoletá tradice rudých dresů je nesmrtelná.