Stadiony

Ač byly papírově prvním působištěm našeho klubu Královské Vinohrady, šlo pouze o formální krok. Zakladatelé Sparty, bratři Malečkové doufali, že bohaté město jejich sportovní činnost podpoří více, než sousední Praha. Žádné podpory, a dokonce ani poskytnutí místa na sportování se však nedočkali a svojí činnost tak provozovali i nadále na Maninách, spolu s atletickým, cyklistickým a bruslařským klubem AC Praha, od něhož se předtím odtrhli.

Počátkem dvacátého století dolehla na náš klub velká krize, nedostatek financí se podepsal nejen na hráčském kádru, ale i na zázemí, které tehdy Sparta žádné neměla. Trénovala na plácku u Invalidovny, většina utkání se odehrávala na Císařské louce. Až v roce 1904 získali sparťané první opravdové hřiště. Stálo naproti holešovickému pivovaru a zažilo první větší úspěchy klubu, za který v té době střílel většinu branek legendární Jan Košek. Už za rok ovšem přišlo další stěhování.

Mekkou pražské kopané tehdy byla Letná, kde už sídlila řada fotbalových spolků včetně Slavie. Naštěstí se tam ještě našla trocha prostoru i pro Spartu, konkrétně v místech dnešního Technického muzea, kde brzy vyrostl opravdový fotbalový stadion. Nedosahoval ani zdaleka luxusu nedalekého slávistického, neměl teplé sprchy ani hladký trávník, ale právě v tomto skromném prostředí se zrodila první Železná Sparta. V kantýně, kterou provozovala matka Karla Peška-Kádi, předváděl a piloval své herecké kousky Vlasta Burian, fotbalisté v ní sedávali po každém zápase i tréninku a tak vznikla ona skvělá parta, která po čtyři roky neprohrála jediné utkání.

Poslední stěhování přinesl rok 1917, kdy se Sparta přesunula pouze o několik stovek metrů na západ, na místo dnešního stadionu. Otevřela jej vítězstvím 3:2 nad Viktorií Plzeň. Původní skromné tribuny se dočkaly velkého vylepšení v roce 1921, kdy byla rekordně rychle (za necelé dva měsíce) postavena a slavnostně otevřena nová tribuna pro 1 700 diváků, toho času největší ve střední Evropě. Byla dřevěná, v krásném anglickém stylu, a uprostřed střechy se čněl štít s hrdým nápisem AC Sparta. Architektonický skvost a dominanta Letné. Tým okolo Piláta a Jandy-Očka ji pokřtil vítězstvím 2:0 nad mistrem Dánska KB Kodaň.

Kapacita stadionu se tehdy pohybovala okolo 22 000 diváků a se stoupající slávou Sparty přestávala stačit. V roce 1934 bylo v plánu rozšířit tribuny tak, aby pojaly dokonce dvojnásobek návštěvníků. Pracovalo se ve dne v noci, aby se vše stihlo před nadcházejícími důležitými zápasy. Pak ale přišel 10. duben, jeden z nejčernějších dní v historii klubu. V útrobách hlavní dřevené tribuny vypukl obrovský požár a zcela jí zničil. Nenávratně se ztratilo 180 pohárů, všechny klubové kroniky, dresy, kopačky, hráčské legitimace, restaurace i kanceláře... Obnova stadionu nebyla snadná, až v roce 1937 mohli diváci poprvé navštívit novou hlavní tribunu, která nám s několika úpravami spolehlivě slouží dodnes. Další šrámy utrpěl stadion díky německým kanonům v roce 1945, nebyly naštěstí zdaleka tak velké, jako ty způsobené požárem.

Mezi lety 1967 a 1969 se dočkaly nového kabátu i tři zbývající tribuny, které stadion uzavřely a udělaly z něho čistě fotbalový stánek pro 35 000 diváků, svého času jeden z nejmodernějších v Evropě. Byla to ovšem poslední úprava, které se za socialismu dočkal. Když začátkem devadesátých let převzal Spartu nový majitel Petr Mach, rychle se odhodlal k nezbytné rekonstrukci. Kapacita byla sice snížena na 20 000 návštěvníků, každý z nich ovšem má vlastní sedadlo a všechny parametry splňují nejpřísnější podmínky.

Další novinky máme stále v živé paměti. V roce 2002 přibylo vyhřívání trávníku, následovala výměna sedaček a vznik nápisu SPARTA na protilehlé tribuně, dvě nové velkoplošné obrazovky a zbourání plotů mezi hledištěm a trávníkem. Zároveň letenský stadion dostal postupně nové názvy: Toyota Arena (2003), AXA Arena (2007), Generali Arena (2009) a v roce 2022 epet Arena