Téměř třicetileté období bylo pro Spartu velice bohaté na různé události, a to jak na domácí, tak i zahraniční scéně. Více bylo těch příjemných. Šest mistrovských titulů, potlesk ve většině střetnutí v evropských pohárových soutěžích a velice úspěšné zámořské zájezdy. Mezi stíny patří hlavně v letech 1951–1964 po celostátně nesmyslné reorganizaci změna názvu na Spartak Sokolovo, několik ročníků, v nichž bojovala o záchranu v lize a záhadný debakl 0:5 tehdy skvělého sparťanského mužstva v Poháru mistrů v Bělehradě z roku 1966.
„Já si myslím, že v Praze budu mít větší možnosti nejen v práci, ale i jako fotbalista. Chtěl bych hrát líp a chtěl bych se svým výkonem zařadit do reprezentačního mužstva. Cítím, že potřebuju změnit prostředí, mám-li to dokázat.“
„Ještě jsme neprohráli, ještě není konec zápasu, ještě máme před sebou pětačtyřicet minut. Povídám vám, že vyrovnáme. Vendo, čekej uličku.“
Mašek skutečně přihrávku dostal a mužstvo ligu zachránilo.
„Sparta je velké mužstvo a patří mezi evropskou elitu. Postup jsme vydřeli. Pamatuji hodně a znovu opakuji: byl to náš nejtěžší zápas v celé historii Poháru mistrů evropských zemí. Ale co Sparta zatím neumí: postarat se, aby štěstí bylo jejím spojencem.“
„Prapodivné roky. Po Únoru v osmačtyřicátém přímo hrůzné. I ve fotbale, protože Sparta už nesměla být Spartou, ale musela se nejdřív přejmenovat na Bratrství Sparta a pak dokonce vládnoucí mocní přikázali, aby se z ní stal Spartak Sokolovo.
Z fotbalových srdcí a myslí ale samozřejmě žádné nařízení jméno Sparty vymazat nemohlo. Zvláště, když hned po válce přidala do už beztak bohaté sbírky ligových primátů další dva tituly a v padesátých letech ji o dvě prvenství ještě rozšířila. I některá jména z těchto let se vešla do ideální sestavy této dlouhé, téměř třicetileté éry v historii Sparty.“
|
|
Jaroslav Cejp | Útočník | SK Pardubice | Příchod | Zobrazit více | ||
|
|
Vlastimil Preis | Útočník | ŠK Slovan Bratislava | Návrat | Zobrazit více | ||
|
|
Tadeáš Kraus | Záložník | ÚDA Praha (Dukla) | Příchod | Zobrazit více | ||
|
|
Andrej Kvasňák | Záložník | Jednota Košice | Příchod | Zobrazit více | ||
|
|
Antonín Kramerius | Brankář | MŽ Olomouc | Příchod | Zobrazit více |
Po příchodu z Viktorie Žižkov oblékal rudý dres v letech 1939 – 1951, sehrál v něm 417 zápasů a nastřílel 304 gólů. Byl to brilantní technik a vynikal houževnatostí. Uměl hrát pozičně i takticky, efektně i účelně, střílet i dobře organizovat každou akci. Do útoku vnášel život a do soupeřovy obrany zmatek. Na mezinárodní scéně byl občas přirovnáván k Brazilci Leonidasovi, kterého tehdy obdivovat celý svět. Větší míra chvály tehdy asi neexistovala. Životní formu měl v roce 1947, kdy byl jako první Čechoslovák nominován do týmu Evropy k zápasům proti Holandsku a Anglii.
Do Sparty přišel v roce 1956 a v rudém dresu sehrál do roku 1966 celkem 458 zápasů a vstřelil 201 gól. V dalších letech odvedl obrovský kus práce jako vedoucí celého mládežnického úseku a trenér prvoligového dorostu. V roce 1971 se stal i koučem prvoligového mužstva. Svou bojovností strhával spoluhráče. Unikal po křídle, přesně rozehrával míče jako záložník, byl výborným střelcem, a když Kvašňák onemocněl žloutenkou, tak se v roce 1964 uplatnil v roli špílmachra. Tehdy se podle odborníků stal hráčem, který by si i v 32 letech opět zasloužil pozornost stavitelů národního mužstva, jehož dres oblékl v 32 utkáních.
Rudý dres oblékal v období 1957 – 1973, čili s jednoroční vojenskou přestávkou plných 16 let. Sehrál v něm 677 zápasů a vstřelil úctyhodných 406 gólů. Spartě pomohl v letech 1965 a 1967 k mistrovským titulům, patřil k jejím klíčovým hráčům v památných zaoceánských zájezdech a tučným písmem se podepsal na dvou postupech až do čtvrtfinále Poháru mistrů. Byl to vynikající technik a báječný střelec. Mezi nezapomenutelné zážitky řadí především z roku 1962 dva památné zápasy se Žilinou, v nichž se třemi góly nejvíc podílel na záchraně Sparty mezi ligovou elitou.
S fotbalem začínal ve Spartě už v deseti letech a jako dorostenecký reprezentant se zúčastnil turnaje UEFA v Rumunsku. Ligové kopačky obouval v letech 1962 – 1975 a v rudém dresu s dvouletou vojenskou přestávkou sehrál 226 ligových utkání. Jako hráč oslavil na Letné titul v roce 1965. Velice brzy se stal prototypem moderního obránce. Byl rychlý, tvrdý a odolný. Rád podnikal útočné akce a nezapomínal ani na střelbu. Stal se klíčovým hráčem mužstva jak v lize, tak i v řadě evropských pohárových soutěžích či na památných zaoceánských zájezdech. Za národní mužstvo nastoupil k 19 střetnutím. V roce 1983 se stal asistentem Václava Ježka a o půldruhého roku později ho na trenérské lavičce vystřídal a dovedl Spartu k titulu.
Jeho vizitka doslova hýří superlativy: chytrý dirigent, rozvážný taktik, vynikající stratég, dokonalý obránce, záložník i útočník. A velký bavič. Levačkou pálil z dálky, a dorážel míče do sítě příklepem, střílel výborně hlavou. Krátce po příchodu z Košic se stal pilířem základní sestavy a otevřely se mu dveře i k 47 zápasům za národní mužstvo, včetně památného mistrovství světa v roce 1962. Ve Spartě nastoupil v letech 1960 – 1969 k 248 ligovým zápasům a vstřelil v nich 83 gólů.
Jednou z prvních poválečných posil se stal v roce 1946 útočník Jaroslav Cejp, který přišel z SK Pardubice. Ve Spartě působil do roku 1951, kdy jeho kariéru ukončilo těžké zranění. Jaroslav Cejp patří se 115 ligovými góly do Klubu ligových kanonýrů.
Pozoruhodný příběh spojení Sparty a Vlastimila Preise se začal psát už v roce 1939, kdy mu bylo 17 let. Ve Spartě hrál Vlastimil Preis pět let, ale výraznější stopu neudělal. Poté odešel do karlínské Čechie, kde se stal prvotřídním střelcem. Půl roku hrál za francouzské AC Cannes a zajímal se o něj Real Madrid. Vlastimil Preis se ale rozhodl vrátit do Československa, konkrétně do bratislavského Slovanu. V roce 1952 se pak odehrál ještě pozoruhodnější návrat, Vlastimil Preis se vrátil do Sparty. V rudém dresu pak člen Klubu ligových kanonýrů odehrál další tři roky.
V roce 1950 do Sparty přichází útočník Antonín Rýgr, který vede útok jako hrající trenér. Na hřišti se potkává s Josefem Bicanem, který působí ve stejné roli ve Slávii. Rýgr byl ve Spartě do roku 1955 a patří do Klubu logových kanonýrů.
Tadeáš Kraus do Sparty přestoupil v roce 1956 z ÚDA Praha (Dukla). Ve Spartě odehrál za 11 let 458 utkání a nastřílel 201 gólů. Kraus patří mezi největší legendy Sparty.
V roce 1960 přestoupil na Letnou z Jednoty Košice po velkých peripetiích s hrozícím distancem od slovenského klubu Andrej Kvašňák. Vynikající záložník sehrál za devět let ve Spartě 433 zápasů a vstřelil 299 gólů. Byl nesmírně populární nejen jako skvělý fotbalista, ale také bavič. Andrej Kvašňák se pyšní oceněním „Sparťan století“.
V roce 1962 přichází z MŽ Olomouc do Sparty legenda mezi tyčemi Antonín Kramerius. Ve Spartě chytal 10 let, odehrál 442 zápasů a je ligovým rekordmanem v počtu minut bez obdržené branky (1017)
