Na podzim 1918 se mnozí sparťané vrátili z války a s nimi i starý bojový duch. Vítězství 4:1 nad Slavií ve finále Středočeského poháru bylo předzvěstí zrodu fenomenálního týmu, který v prvních poválečných letech neměl nejen doma, ale ani v Evropě konkurenci. Díky způsobu, jakým dokázal drtit jednoho soupeře za druhým, si vysloužil přídomek „železná mašina.“
„Tak abyste věděli, nechci nic. Ve Spartě zůstanu, z Prahy se nehnu. Mám tam dobré zaměstnání.“
„Já to ani sám nevěděl, co pro mě Sparta znamená. Když jsem ohlásil ten přestup, nikdo se mnou doma nemluvil. Mladší brácha brečí, kudy chodí. Sousedé v baráku mi neodpovídají na pozdrav, kamarádi mě na ulici nevidí. Já už to nemůžu vydržet…“
„Rozkazuji všem hráčům prvního mužstva i rezervy, aby okamžitě nastoupili! Kdo chce hrát se mnou, ať ihned oblékne dres. Kdo hrát nechce, ať jde pryč. Sparta dnes nastoupí třeba s deseti náhradníky a vyhraje! To tady prohlašuju já, kapitán AC Sparty.“
„Až neskutečné, jakou sílu Sparta měla a jakých výsledků po první světové válce dosahovala. Proto byla po šest let prakticky nepřemožitelná. Proto kralovala v tuzemsku a na starém kontinentu rovněž. Proto byla Spartou železnou, jejíž panování uznal celý evropský kontinent. Co mu také zbývalo, když sparťanská mašina drtila jednoho soupeře za druhým.“
|
|
Josef Sedláček | Záložník | Olympia VII | Příchod | Zobrazit více | ||
|
|
Jan Dvořáček | Útočník | AFK Union Žižkov | Příchod | Zobrazit více | ||
|
|
Jaroslav Poláček | Útočník | SK Viktoria Plzeň | Příchod | Zobrazit více | ||
|
|
Ferdinand Hajný | Záložník | FK Viktoria Žižkov | Příchod | Zobrazit více | ||
|
|
Karel Meduna | Záložník | FK Viktoria Žižkov | Příchod | Zobrazit více |
Do Sparty přišel v roce 1909 a rudý dres oblékl ve 443 zápasech. Oslavil v něm pět prvenství v nejvyšší domácí soutěži a byl autorem 323 gólů. Začátkem první světové války však na frontě utrpěl velmi těžké zranění páteře a dokonce se rozšířila zpráva, že zemřel. Naštěstí to nebyla pravda, nicméně dlouho se pak říkalo, že přežil svou smrt. V bezvědomí totiž proležel celý den na bojišti a lékaři zpočátku vůbec nevěřili v záchranu jeho života. Prodělal šest těžkých operací a půldruhého roku byl upoután na lůžko. Teprve v létě 1916 se vrátil domů jako invalida. V roce 1918 už zase stál v čele sparťanského útoku. Díky obrovské vůli, kázni a životosprávě si navíc udržoval vynikající formu. Až do roku 1923 patřil k oporám Železné Sparty, mezi její nejzářivější hvězdy.
V červnu 1913 začala na tradičním pražském turnaji o tohoto plavovlasého fotbalistu velká tahanice, z níž vyšla vítězně Sparta, které se upsal na dlouhých 20 let. V jejím dresu vybojoval úctyhodných 727 zápasů a v střelil 28 gólů. Ve středu zálohy se brzy stal osobností, uznávanou v celé Evropě. Jeho největší předností byl ohromný klid v hlavě a dokonalý přehled. Měl perfektní výskok, neustále bojoval v plném tempu, s obrovskou vitalitou a vůlí. Hře dával všechno: srdce i dech, radost i nadšení. Byl nazývaný primadonou, ale nikoli v hanlivém smyslu. Zdobila ho elegance na hřišti i ve společnosti.
Narodil se v roce 1900 a rudý dres oblékal už od svých dvanácti let. Vzhledem k mimořádnému talentu byl ještě jako šestnáctiletý dorostenec zařazen na pravou spojku prvního mužstva. Chyběla mu však tvrdá střela a tak byl brzy přeřazen na kraj zálohy, což se ukázalo jako šťastný krok. V období 1920 – 1923 byl klíčovým hráčem železného týmu, osmkrát pomohl Spartě k umístění na první příčce v nejvyšší domácí soutěži, a když v roce 1931 z Letné odcházel, měl na svém kontě 517 zápasů a 54 gólů. Jeho největšími přednostmi byly rychlost, technika a nebojácnost. Jako krajní záložník plně využíval razantního startu na míč a těžil i z přesných přihrávek. Více než 12 let si nikdo neuměl představit zálohu jinak, než s Kolenatým po Káďově boku.
Barvy Sparty hájil v letech 1918 – 1923 a byl pilířem železného týmu. Přitom brankářem se stal vlastně z nouze a vlivem náhody. Věnoval se spíš atletice a plavání, fotbal hrál jen rekreačně a jako obránce nevalně. Jenže v roce 1918 byla Sparta bez gólmana a Peyr chytil šanci za pačesy. Byl to gólman velkých zápasů. Kdykoli o něco šlo, nikdy nezklamal. Doslova úžasné byly jeho zákroky v tehdy častých střetnutích s vynikajícími španělskými mužstvy. Stal se specialistou na zneškodňování pokutových kopů.
Do Sparty přišel v roce 1912 a rudý dres oblékal 19 let. Sehrál v něm 483 zápasů a na své konto si připsal 123 gólů, čímž se stal nejlépe střílejícím obráncem všech dob. I při svém mládí si brzy zajistil svými výkony trvalé místo v základní sestavě. Nejprve jako záložník, ale později na místě pravého obránce plně rozvinul svůj talent. Byl to hráč tvrdý a nebojácný, ale nikdy záludný či surový. Mezi jeho silné stránky patřil sice razantní odkop, ale raději dával přednost přesné přihrávce. Nechyběla mu technika ani rychlost, ale nejvíc ho zdobila skálopevná věrnost rudému dresu, spolehlivost a obětavost.
Josef Sedláček byl od dětství fanouškem Sparty. Po četných zdravotních problémech hrával fotbal za Olympii VII. V červnu 1918 vstřelil v dresu Slavie vítězný gól v derby. Oficiálně byl však stále hráčem Olympie VII. Tehdejšího předsedu Sparty Ferdinanda Scheinosta celá situace dopálila a Josefa Sedláčka z klubu vykoupil. Za Sedláčka Olympii uhradil registrační poplatek 68 korun, který se zdráhala zaplatit Slavia.
V roce 1922 přichází do Sparty z AFK Union Žižkov střelec Jan Dvořáček. O čtyři roky později se stává se 32vgóly nejlepším střelcem ligy. Tolik gólů během jedné sezóny nikdy žádný Sparťan nedal. V roce 1927 odchází do Viktorie Žižkov.
Jaroslav Poláček pocházel z Plzně a nastupoval za místní Slavii. Přesto si získal přezdívku „největší fanoušek Sparty“. V roce 1924 si splnil sen a do Sparty přestoupil. O tři roky později v necelých dvaadvaceti letech zemřel na selhání ledvin. Pohřben byl na své přání ve sparťanském dresu.
Do Sparty přišel v roce 1922 z Viktorie Žižkov a v našem dresu odehrál 334 zápasů. Ferdinand Hajný je jedním z kročehlavských rodáků. V Kročehlavech se narodilo hned několik sparťanských legend z následující éry.
Dalším „žižkovákem“ ve Spartě se stal roku 1917 záložník Karel Meduna. V rudém dresu hrál do roku 1925, kdy se vrátil do Viktorie Žižkov.
